Zápisky S.L. Boušky v pamětní knize farnosti Počaply
Ve II. svazku pamětní knihy farnosti Počaply lze nalézt zápisky S.L. Boušky, který působil v Počaplech u Terezína jako farář v letech 1927–1936. Přiložená str. 127 této knihy obsahuje zápisky z let 1927–1928, tedy z doby jeho nástupu. Vzdor drobnému rukopisu a horší čitelnosti digitální reprodukce tato stránka dokladuje jednak jeho snahu zavést na farnosti pořádek, jednak počínající spory s lidmi, částečně způsobenými přístupem jeho vyhraněné dominantní osobnosti ke svému okolí, podobně jako v místě jeho předchozího působení (1).
Kostel sv. Vojtěcha a další majetek kláštera nebyly v dobrém stavu. Nedisciplinovaní občané Počapel např. neustále ničili farní plot, který vedl od fary až ke statku Kubičků, protože si zkracovali cestu ke kostelu přes pole. Bouška nechal plot opravit, nicméně se tyto opravy plotu v dalších letech neustále opakovaly. Ve špatném stavu byly také hodiny na věži, stroj kostelních hodin a schody vedoucí na věž k hodinám. Bouška nechal vše opravit a osobně natřel ciferník na kostelních hodinách černě a ručičky a čísla hodin bíle. Ve shodě se svou umělecky založenou povahou věnoval velkou pozornost vzácné cínové křtitelnici, která je detailně popsaná v knize C.F. Kaněry a její fotku lze nalézt ve složce věnované kostelu sv. Vojtěcha. Křtitelnice nestála pevně a křivily se jí nohy. Bouška vlastní rukou vyhotovil nákres kamenného podstavce a zadal jeho vyhotovení, kameník ho však svými výmluvami rozzlobil. Později nechal Bouška ohnutou nohu křtitelnice opravit a vlastnoručně celou křtitelnici, o které se dále vyjadřuje jako o arcidíle, pečlivě očistil od nánosu nečistoty.
Svou zásadovou a neústupnou povahou se Bouška dostával do neustálých sporů s lidmi, kteří podle jeho názoru neplnili dobře své povinnosti. Na přiložené stránce 127 se vyjadřuje kriticky celkem k šesti osobám, kladně pouze k jedné. Např. nájemce dvora v Hrdlech měl dovážet na faru dříví a uhlí, ale nečinil tak. Kameník z Terezína, který měl zhotovit podstavec pod výše zmíněnou křtitelnici, tvrdil, že nemá vhodný kámen. Nejhorší situace byla asi v Počaplech, kde se Bouška nepohodl s varhanicí ohledně hry a zpěvu, ta dala výpověď a přestala hrát. Bouška se v této souvislosti vyjadřuje kriticky i ke svému předchůdci farářovi, který nebyl hudebníkem a který nechal varhanici hrát, co ona chtěla. Navíc ji předchůdce Boušky nechal bydlet ve vile (Počaply 40), která patřila klášteru a měla sloužit k ubytování hostů, zejména z Břevnova. Varhanice se musela z vily odstěhovat a její manžel holič se k Bouškovi choval na kůru před zpěváky a zpěvačkami neuctivě, což se Boušky pochopitelně dotklo. Bouška velmi kritizoval i osobu kostelníka, kterého považoval za nepořádného a nečistého a který se navíc špatně staral o věžní hodiny. Kladně se Bouška zmiňuje pouze o převozníkovi a zvoníkovi v jedné osobě, protože mu zavedl elektrický zvonek do kuchyně na faře zdarma a opravil schody vedoucí do věže.
Přestože měl nadprůměrně vzdělaný a umělecky založený Bouška evidentně snahu konat své povinnosti ve farnosti pečlivě a ve většině sporů měl vlastně pravdu, jediná stránka jeho rukopisu naznačuje, že uměním jednat s lidmi příliš neoplýval. Toto ostatně naznačují i další stránky jeho zápisků (2).
Použitá literatura:2) Archiv Biskupství litoměřického, Sbírka pamětních knih, Počaply 1835–2012.