Sigismund Ludvík Bouška a Počaply

Ludvík Bouška se narodil roku 1867 v Příbrami, kde vystudoval reálné gymnázium. Pak nastoupil na krátkou dobu na malířskou akademii v Praze a poté na německou a českou fakultu teologie Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1887 vstoupil do benediktinského kláštera v Břevnově, přijal řádové jméno Sigismund a roku 1892 byl vysvěcen na kněze.

Působil jako kaplan a farář v různých farnostech, které klášter spravoval. Jeho posledním působištěm byly v letech 1927 až 1936 Počaply u Terezína. Zbytek svého života na kněžském odpočinku strávil v domě rodiny své sekretářky Marie Hanušové ve Rtyni v Podkrkonoší. Zemřel v náchodské nemocnici roku 1942 a pohřbený je na řádovém pohřebišti břevnovského hřbitova (obr. 1).

Společně s řadou katolicky zaměřených kněží – literátů, např. s Karlem Dostálem-Lutinovem, Jakubem Demlem nebo Jindřichem Šimonem Baarem, založili skupinu Katolická moderna a vydávali časopis Nový život. Sigismund Ludvík Bouška se proslavil jako básník a prozaik, překladatel (překládal zejména z katalánštiny a provensálštiny, dále i z latiny, italštiny a němčiny), sběratel (kromě jiného sbíral japonské dřevoryty, kde byl považován za předního znalce) a konečně kreslíř a malíř (byl autorem řady portrétů soudobých literátů).

Na pobyt Boušky v obci Počaply vzpomínala až do své smrti s velkou úctou např. Zdenka Pelunková, varhanice v kostele sv. Vojtěcha, která byla přímou účastnicí některých schůzek s jeho přáteli na faře (v paměti ji zůstala zejména malířka Zdenka Braunerová a spisovatel Vilém Mrštík). Zdenka Pelunková patřila také mezi ty, kterým poslala Bouškova sekretářka Marie Hanušová posmrtné poděkování za projevené blahopřání k jeho pětasedmdesátinám (obr. 2).

V obci Počaply se jako památka na Boušku zachovala jeho fotografie (obr. 3) a také signovaný obraz, který Bouška věnoval rodině Plíhalů, kam prý rád chodil na táčky (obr. 4).