Sbírka na pomník Jana Žižky z Trocnova na Vítkově

Pražský vrch Vítkov se proslavil bitvou konanou 14. července 1420. Bojovali zde husité, vedení vojevůdcem Janem Žižkou z Trocnova, s křižáky v čele se Zikmundem Lucemburským. Husité zvítězili nad početní převahou křižáků zejména zásluhou svého geniálního vojevůdce, který dokázal beze zbytku využít výhody terénu. 

Obyvatelé čtvrti pod Vítkovem, tj. Žižkova, byli na Jana Žižku z Trocnova náležitě hrdí a roku 1882 založili Spolek pro postavení památníku tohoto husitského vojevůdce. Soutěž o návrh Žižkova pomníku byla vyhlášena v roce 1913, byla však anulována, protože spolku se zdálo pojetí návrhů (např. Štursy nebo Kotěry) velice modernistické. Bylo rozhodnuto o konání další soutěže s tím, že pomník by měl být postaven až roku 1920 (tj. k výročí 500 let od bitvy na Vítkově). Tyto aktivity však přerušila první světová válka.

Za První republiky došlo k dalšímu oživení zájmu o husitskou tradici a k rozhodnutí, že na Vítkově bude postaven Národní památník se sochou Jana Žižky z Trocnova. První soutěž se konala roku 1923, byla však opět neúspěšná. Úspěšná byla až soutěž roku 1925, kdy zvítězil návrh architekta Zázvorky. Vlastní stavba byla zahájena 8. listopadu 1928, tj. při výročí bitvy na Bílé hoře. Hrubá stavba byla dokončena roku 1932, zbývalo však ještě vytvořit před památníkem sochu Žižky. Tím byl pověřen sochař Kavka, který na soše pracoval až do roku 1941.

Vzhledem ke druhé světové válce byla vlastní socha odhalena až roku 1950. Tato monumentální socha váží 16 tun, je 9 metrů dlouhá a přes 9,5 metrů vysoká. Ve své době byla největší jezdeckou sochou u nás (obr. 1).

Přiložená sběrací listina ze dne 22. června 1924 (obr. 2) dokládá vlastenectví obyvatel Počapel přispívajících k vybudování tohoto pomníku. V době sbírky však pravděpodobně nečekali, že na odhalení sochy budou čekat dlouhých 26 let .