Počaply a ochotnické divadlo

Od konce 19. století až do sklonku první světové války vzniká v českých zemích hustá síť knihoven, čítáren a vzdělávacích spolků, vycházejí místní denní listy i odborné hospodářské a kulturní časopisy a vše je doprovázeno čilým hudebním a divadelním ruchem. V průmyslových nebo agrárně průmyslových komunitách, jako je např. Polabí, také živelně roste počet ochotnických spolků. Uvádí se, že v městech i větších vesnicích tehdy působil alespoň jeden ochotnický soubor (1) a výjimkou nebyly ani Počaply u Terezína (dříve Dolní Počáply).

Databáze českého amatérského divadla uvádí, že zde působil Spolek divadelních ochotníků již v roce 1905 (2). Dva dochované plakáty dokládají, že si místní ochotníci s přesným názvem souboru starostí nedělali, protože první plakát z roku 1905 uvádí jméno Kroužek divadelních ochotníků (obr. 1) a druhý z roku 1906 Divadelní ochotníci v Dolních Počáplích (obr. 2).

V obou případech se však hrálo v tehdejší hospodě Václava Davida (dnes Počaply č. 14) a po představení následovala taneční zábava. Z plakátů lze také vyčíst použitý repertoár (Hanuš Voves, August von Kotzebue a Žofie Podlipská), který nebyl určen dětskému publiku.

Za první světové války ožily v ochotnickém divadle národně uvědomovací snahy. Typickým příkladem je nastudování Tylovy Fidlovačky v Hradci Králové r. 1917, které bylo provázené bouřlivými výkřiky obecenstva a zakončené společným zpěvem národní hymny. Inscenace se dočkala dvanácti repríz v městě samotném a šesti dalšími představeními v okolí (1). Z této doby se však plakáty z Počapel bohužel nezachovaly.

Za první republiky se počet amatérských skupin ještě zvýšil, neboť každý úředně schválený spolek mohl pořádat představení bez záruky odbornosti. Snaha o socializaci republiky se odráží ve vzniku tzv. proletářského divadla, část ochotnických spolků však zůstala na cestě nepolitického pobavení publika (3).

Dochovaná fotka z roku 1931 dokládá, že divadelní ochotníci z Počapel, tentokrát pod názvem spolku Polaban, nastudovali komedii E.A. Longena C.k. polní maršálek (obr. 3) a snažili se tedy publikum pobavit. Další památky se bohužel nedochovaly, starší občané Počapel však na zdejší ochotnický soubor stále vzpomínají.

Seznam literatury:
1) Ljuba Klosová: Ochotnické divadlo (1885-1918), str. 451-473. V "Dějiny českého divadla/III", Jan Brabec a kol., Academia, 1977.
2) https://www.amaterskedivadlo.cz
3) Milan Obst: Měšťanské ochotnické divadlo, str 182-185. V "Dějiny českého divadla/IV", Jan Brabec a kol.,