Kostel svatého Vojtěcha

Kostel svatého Vojtěcha je sakrální stavbou ve stylu dynamického baroka od architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Jedná se o jednolodní stavbu, která je orientována k východu s baldachýnovou kupolí a polygonální stanovou střechou ve střední části lodi, díky jíž se zvenčí jeví jako centrální stavba. Postaven byl břevnovsko-broumovskými benediktiny na břehu Labe jako společný komplex s farou v letech 1724-1726. Od roku 1964 je kostel chráněn jako kulturní památka.

Historie kostela svatého Vojtěcha

Zprávy o nálezech nádob a lidských kostí v blízkosti kostela sv. Vojtěcha naznačují, že zde kdysi bylo předkřesťanské - snad pravěké – pohřebiště. Poprvé se kostel objevuje v písemných pramenech až r. 1352, kdy počapelská farnost platila papežský desátek ve výši 9 grošů českých, což farní obvod řadilo ke středně velkým. Tento farní obvod patřil k litoměřickému vikariátu. Teprve v konfirmaci krále Václava IV. z 20. září 1395 je výslovně uvedeno, že břevnovskému klášteru náleží "villam Poczaply et ecclesiam", tj. ves s kostelem.

Zdá se tedy, že Počaply s kostelem lze počítat spíše k nověji nabytému majetku kláštera v Břevnově a že k jeho získání pravděpodobně došlo až někdy v rozmezí mezi 14. lednem 1351 (listina Karla IV., kde ještě nejsou Počaply uvedeny) a 20. zářím 1395. Podle pověsti byl kostel původně zasvěcen ke cti sv. Kříže a k zasvěcení sv. Vojtěchu tedy mohlo dojít až po jeho nabytí klášterem. Vojtěch Slavníkovec patřil k jedněm ze zakladatelů břevnovského kláštera a úcta k tomuto světci počala v Čechách stoupat již po přenesení jeho ostatků z Hnězdna do Prahy Břetislavem I. r. 1039. Starý (pravděpodobně gotický) kostel byl podle pověstí velmi malý a předpokládá se, že byl zbořen husity r. 1421.

Další kostel byl kolem r. 1489 zbudován na zbytcích předchozího. Ve věži kostela visely tři zvony. Na hřbitově vlevo od brány stála další věž a v ní visel čtvrtý zvon. V současné době je zde pouze zvon sv. Václava, dva zbylé z kostela byly r. 1942 odvezeny a použity pro válečné účely. Věž před kostelem byla zbořena při přestavbě r. 1725 a další osud jejího zvonu je nejasný.

Velmi vzácnou uměleckou památkou z r. 1565 byla cínová křtitelnice zdobená početnými figurkami (obr. 1). Protože byl v minulosti kostel několikrát vykradený, křtitelnice byla z bezpečnostních důvodů převezena r. 1999 do břevnovského kláštera, kde se nachází i v současnosti. Starý kostel byl obnoven v období 1670-1672. Kolem r. 1724 byl však tak chatrný, že mu hrozilo sesypání. Opat broumovsko-břevnovský Otmar Zink svěřil stavbu nového barokního kostela Kilianu Ignáci Dientzenhoferovi.

Práce započaly začátkem října 1724, kdy byly kolem starého kostela vyhloubeny základy kostela nového. Stavba rychle pokračovala a byla již 16. září následujícího roku vysvěcena, aby se v ní mohly odbývat obřady. Po následujícím zboření zbylých částí starého kostela byla dne 26. srpna 1726 vsazena na věž báň s křížem.

 Zároveň s kostelem byla postavena hřbitovní kaple, hřbitov byl ohrazen silnou zdí a opatřen novou branou se znakem břevnovského kláštera. Roku 1750 byl komplex ještě doplněn budovou fary.

Malý domek těsně u hřbitova byl přistavěn až r.1797 pro učitele, který byl v těchto dobách částečně i kostelníkem a zvoníkem. Stoupající význam kostela lze dokladovat listinami papeže Klimenta XIII. z r. 1762 a papeže Klimenta XIV. z r. 1769 (Obr. 2 a 3).

Obr. 1: Vzácná cínová křtitelnice z roku 1565
(Fig. 1: Valuable tin font from 1565)

Obr. 2: Listina Klimenta XIII. ze dne 23. března 1762
(Fig. 2: Document of Clement XIII of 23 March 1762)

Obr. 3: Listina Klimenta XIV. ze dne 28. srpna 1769
(Fig. 3: Document of Clement XIV of 28 August 1769)

Nový kostel byl postaven ve stylu dynamického baroka a lze ho považovat za mezník v tvorbě mladého stavitele. Jedná se o první příklad dynamické prodloužené centrály s baldachýnovou kupolí.

Kostel je jednolodní, orientovaný k východu. Interiér je bíle vymalován, část hlavního oltáře tvoří ilusivní malba. Většina zařízení pochází z období vrcholného a pozdního baroka.

V kostele jsou tři oltáře, hlavní sv. Vojtěcha a dva v lodi sv. Kříže a sv. Benedikta. Na hlavním oltáři je veliký obraz od Františka Lichtenreutra, který znázorňuje sv. Vojtěcha vracejícího se s benediktiny z Itálie do Čech (obr. 4).

Vzhledem k poloze na nevysokém návrší nad hladinou Labe byl celý areál častokrát ohrožovaný povodněmi. Z nedávné doby lze připomenout srpen 2002, kdy voda stoupla do výše 5,30 metrů od plavební hladiny a do výše 190 cm od podlahy kostela (obr. 5).

Z počapelských farářů - členů řádu sv. Benedikta - by měli být připomenuti zejména Cyril František Kaněra, který sepsal dějiny farnosti, a Sigismund Ludvík Bouška, známý básník, spisovatel, malíř a překladatel. 

Obr. 4: Interiér kostela
(Fig. 4: Interior of the church)

Obr. 5 Kostel během povodně v srpnu r. 2002
(Fig. 5: The Church during the flood in August 2002)

History of St. Adalbert Church in Počaply

Information about the discovery of vessels and human bones in the neighbourhood of St. Adalbert Church indicates that once existed here a pre-Christian - perhaps prehistoric - burial ground. The first written reference to the Church dates back to 1352 where the Počaply parish belonged to the Litoměřice vicariate. As late as in 1395 the Wenceslas IV confirmation of 20 September states that "villam Poczaply et ecclesiam", i.e. the village and the Church belong to the Břevnov Abbey.

Thus it seems that Počaply with the Church can be counted to latterly acquired tenure of the Břevnov Abbey and that its acquisition came about not earlier than sometimes between 14 January 1351 (Charles IV deed where Počaply are not mentioned) and 20 September 1395. According to the legend originally the Church was dedicated to the Honour of the Holy Cross and it might be dedicated to St. Adalbert after its acquisition by the Abbey. Adalbert Slavnik belonged to one of the founders of the Břevnov Monastery and the reverence for this saint began to increase in Bohemia soon after the Bohemian duke Bretislaus I retrieved St. Adalbert's bones from Gniezdno and moved them to Prague in 1039. According to the legend the old (probably gothic) Church was very small and it is assumed that it was destroyed by the Hussites in 1421.

Another Church was erected on the remains of the previous one about 1489. Three bells were hanged in the church tower. In the churchyard on the left-hand side of the gate there was another tower in which the fourth bell was hanged. At present only the St. Wenceslas bell has remained here, the other two from the Church were carried away in 1942 and used for military purposes. The tower in front of the Church was pulled down during reconstruction in 1725 and further destiny of this bell is not clear.

A valuable art relic from 1565 was a tin font decorated by numerous diminutive figures (Fig. 1). As the Church was plundered several times in the past, for safety reasons the font was taken over, in 1999, to the Břevnov Abbey where it may be found also at the present time. The old Church was renovated between 1670 and 1672. However, about 1724 it was in such a bad condition that it was menaced by falling into ruins. Otmar Zink, Broumov-Břevnov abbot, entrusted the construction of a new baroque Church to Kilian Ignaz Dientzenhofer.

The work began early in October 1724 by digging the foundations of a new church around the old one. The construction progressed rapidly, and on the 16 September of the following year it was consecrated, so that ceremonies might be performed there. After subsequent demolition of the remaining parts of the old church, a cupola with cross was erected on top of the tower on 26 August 1726.

Together with the Church also a churchyard chapel was built and the churchyard was enclosed by a solid wall and provided with new gate with coat-of-arms of the Břevnov Abbey. In 1750 the complex was completed by a parsonage.

A small house close to the churchyard was annexed as late as 1797 for a teacher who at that time was partly also a parish clerk and a bell-ringer. An increasing importance of the Church may be illustrated by two papal documents (Figs. 2 and 3).

The new Church was built in the dynamic baroque style and it may be considered a turning point in the creation of the young architect. It represents the first example of dynamic elongated central part with canopy cupola.

It is a single-nave Church, oriented towards the East. The interior is white-painted; a part of the high altar is formed by illusive painting. Most of the decorations come from the supreme and late baroque.

There are three altars in the Church, the high altar of St. Adalbert and two others in the nave, that of St. Cross and that of St. Benedict. The high altar is decorated by a large painting by Francis Lichtenreuter which depicts St. Adalbert coming with Benedictines from Italy back to Bohemia (Fig. 4).

Because of its location on a not very high rise over the Elbe, all the area around the Church was often menaced by floods. Let us recall that one occurring not so long ago, in August 2002, where the water raised up to 530 cm above the navigation level of the river and to 190 cm above the Church floor (Fig.5).

Among the Počaply pastors, members of St. Benedict order, we should mention especially Cyril Francis Kaněra who wrote the history of the parish and Sigismund Lewis Bouška, well-known poet, writer, painter and translator.