Kilián Ignác Dientzenhofer

Kilián Ignác Dientzenhofer se narodil v Praze 1. 9. 1689 jako pátý syn významného stavitele Kryštofa Dientzenhofera.

Získal mimořádné vzdělání technické, humanitní i jazykové. Po absolvování malostranského jezuitského gymnázia studoval filozofii a matematiku na pražské univerzitě a současně se vyučil zednickému řemeslu u svého otce.

Od roku 1708 studoval a pracoval ve Vídni u architekta a vojenského inženýra Johanna Lukase von Hildebranta.

Roku 1716 se vrátil do Prahy, kde spolupracoval s otcem. Po studijních cestách do Rakouska, Itálie a Francie působil v Praze již trvale.

V roce 1730 byl jmenován dvorním stavitelem, r. 1737 také vrchním pevnostním stavitelem a tzv. starším přísežným stavitelem. Kromě neobyčejného nadání byl též nesmírně pracovitý a svědomitý. Množství a kvalita jeho staveb v Praze i dalších českých městech je zcela mimořádná. Přesto nezískal nikdy větší bohatství, r. 1745 musel odmítnout šlechtický titul, neboť neměl dost finančních prostředků pro panský život.

Byl dvakrát ženatý a měl četné potomstvo (prameny uvádějí 13 – 18 dětí).

Zemřel 12.12. 1751 v Praze, pochovaný je na Malostranském hřbitově.

Přehled díla raného období (1716-1724) zahrnuje různorodou architekturu. Za první sakrální objekt s osobitou "dientzenhoferovskou" dispozicí a tedy za mezník v tvorbě mladého stavitele lze považovat venkovský kostel sv. Vojtěcha v Počaplech.

Protože prý byl starý kostel v Počaplech tak chatrný, že by se sesypal a navíc tak malý, že větší počet věřících nebyl schopen pojmout, opat benediktinů Otmar Zink rozhodl o stavbě nového. 2. 10. 1725 byly prý kolem starého kostela vykopány nové základy a 9. 10. téhož roku se začalo zdít.

Stavba rychle pokračovala tak, že 5. 7. 1725 se sundaly zvony a začala se bourat věž. 16. 9. byla posvěcena nová sakristie, kde probíhaly prozatímní bohoslužby. Pak již byla zbylá část kostela zbořena. Dne 26. 8. byla vsazena báň s křížem na věž, ale již 24. 8. na sv. Bartoloměje byl kostel vysvěcen. Zachovala se zpráva, podle které 9. 10. 1724 obhlížel Kilián Ignác Dientzenhofer osobně budoucí staveniště.

S jeho staršími stavbami spojuje tento kostel jen základní vršení hmot a prostorové řešení. Centrem je nerovnoměrně oktogonální prostor s vydutými stěnami, k němuž logicky přiléhají postranní, příčně oválné prostory. V hmotovém seskupení je nejvyšším bodem stavby průčelní věž a k němu nejnižším protějškem je symetricky pojatá sakristie. V Počaplech poprvé Kilián Ignác Dientzenhofer použil typ baldachýnové klenby, který se v jeho dalších dílech stal určující.